Filmy A-Z
Barcelona, nebo smrt
Idrissa Guiro / Francie / 2007 / 51 min.
Desetitisíce afrických uprchlíků každoročně riskují nebezpečnou cestu po moři ve snaze dosáhnout břehů Španělska a začít v bohaté Evropě nový život. Evropa je pro Senegalce symbolem spokojeného života a tak velkým lákadlem, že se nezdráhají riskovat život a vydávají se na přetížených člunech na pouť, která často končí tragicky. Utečenec Modou vypráví, jak jejich člun ztroskotal v bouři a celá osádka se musela vrátit zpátky do Afriky. Bez funkční navigace, bez jídla, bez vody. Vzpomínky mladého muže na jedenáct dní pekla na moři se ve formálně výjimečném a vizuálně i zvukově vytříbeném dokumentu prolínají se záběry na skutečný život v Thiaroyi, historickém předměstí Dakaru. Modouův bratranec, který získal vzdělání v USA, se po návratu domů snaží osvětou přesvědčit mladé lidi, aby se pokusili zlepšit životní úroveň ve své vlastní zemi a neriskovali kvůli nejistému životu v Evropě. Modou, jenž málem přišel o život a do vlasti se vrátil nedobrovolně, ale po šesti měsících znovu propadá beznaději z každodenní senegalské reality. Chce útěk do Evropy zkusit znovu.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Anders Ostergaard / Norsko, Švédsko, Dánsko, UK / 2008 / 55 min.
V roce 1988 byl Joshua jako malý chlapec svědkem brutálního zásahu barmské vojenské junty proti demonstrantům, během něhož byly zabity více než tři tisíce lidí. Od té doby se rozhodl bojovat za demokracii. „Vyzbrojen" malou kamerou a mobilním telefonem se společně s třemi desítkami dalších odvážných mladých Barmánců ze skupiny Democratic Voice of Burma rozhodl podrobně zachytit protivládní demonstrace v září roku 2007 a jejich následné surové potlačení. Záběry dramatických událostí z kamer těchto reportérů se objevily ve zpravodajství všech významných světových médií a byly po určitou dobu jedinou možností, jak se svět mohl dozvědět o skutečné situaci v Barmě. Strhujícím způsobem sestavený dokument nabízí podrobný a navýsost autentický záznam tehdejších událostí, kdy Barmánci po devatenácti letech překonali svůj hluboce zakořeněný strach z vládních represí a vyšli za mohutné podpory buddhistických mnichů do ulic Rangúnu. Skrze detailní záznam práce Joshuy a jeho kolegů, kteří svou činností riskovali život, film ukazuje nepopiratelný význam nezávislých médií v boji proti totalitní moci. Barmský VJ získal řadu ocenění na mezinárodních festivalech, mimo jiné hlavní cenu na dokumentárních festivalech CPH: DOX v Kodani a IDFA v Amsterdamu.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Běž za Luisou
Grzegorz Pacek / Polsko / 2005 / 42 min.
Polský režisér Grzegorz Pacek se vydává do Jihoafrické republiky deset let po pádu starého politického systému. Do země, kde utlačování „černých" obyvatel „bílými" bylo zcela běžnou praxí, kde kořeny otrokářství prorůstaly chováním a myšlením lidí tak dlouho, že v nich zůstaly dodnes. K zachycení této problematiky v celé její šíři si vybírá továrnu na výrobu gumy a trojici postav, které jsou spjaty s jejím provozem a pevně hájí své zájmy - Stacha, majitele továrny polského původu, Gerta, bílého Afričana a manažera společnosti, a Andrease, chudého dělníka z kmene Zulu. Je zcela jasné, že pokud jednotlivé strany neomezí své sobectví, změna k lepšímu nikdy nenastane a apartheid potrvá i nadále. Dějovou linii dokumentu zastupuje příběh Andrease, který se snaží bojovat za svá práva. Svou situaci má vyřešit s Louisou, zprostředkovatelkou práce, se kterou se však nemůže setkat ani se jí dovolat. Beznaděj trvá. Továrna se v dokumentu stává symbolickým zástupcem celého chodu společnosti dané republiky s novým vládnoucím systémem. Je bodem, kde se setkávají „bílí" s „černými", nadřízení s podřízenými, luxus s chudobou, místem, kde se dělníci snaží dosáhnout lepšího postavení a jejich zaměstnavatelé co největšího zisku. Obecné téma těžkosti prosazení vlastní svobody a humánního zacházení zaznívá v podtextu ještě silněji díky skutečnosti, že jak továrník, tak režisér pocházejí ze země, kde ještě nedávno také panovala diktatura.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Bílé maso
Ric Esther Bienstock / Kanada / 2005 / 89 min.
Každoročně se stane na pět set tisíc žen obětí sexuálního průmyslu. Dokumentaristka Ric Esther Bienstocková se zaměřila na země bývalého Sovětského svazu, které jsou v posledních letech největšími dodavateli nedobrovolných prostitutek. Pomocí skrytých kamer a odposlechů odhaluje, jakým způsobem probíhají různé fáze obchodu s „bílým masem". Mnoha ženám v těžkých životních situacích nezbývá nic jiného než věřit nejistým slibům o zaměstnání v zahraničí, kde mají pracovat nejčastěji jako servírky. Vydělané peníze by mohly zachránit někomu v rodině život. Bez nich nebude na léky, operaci, ale ani na pokrytí základních životních potřeb. Místo toho se ženy ocitnou v ještě bezvýchodnější situaci. Výpovědi několika zachráněných, kterým se podařilo se vrátit, svědčí o brutálních podmínkách, jakými byly k prostituci donuceny. Paralelně s jejich vyprávěním o černých můrách, které nikdy nezmizí, sledujeme manžela jedné z unesených žen, který se pokouší dostat ji zpět. Multibilionovému průmyslu nedělá problém podplatit policii ani soudy, proto poslední nadějí zůstává riskovat vlastní život…
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Bílý král, červený kaučuk, černá smrt
Peter Bate / Belgie / 2003 / 90 min.
Když v roce 1880 pronikli první Belgičané na území Konga, začala se psát nejtemnější kapitola v historii této africké země. Během několika desítek let zde v důsledku brutální kolonizace vedené belgickým králem Leopoldem II. zahynulo deset milionů nevinných civilistů. Jako neblahá předzvěst nacistických koncentráků zde bylo zřízeno množství pracovních táborů, jejichž vězni měli jediný úkol: získat z okolních stromů co nejvíce kaučuku, z jehož prodeje se financovaly honosné paláce v Bruselu a který stál za ekonomickým rozmachem Belgie. Leopoldem placení žoldáci páchali v Kongu neslýchané zločiny na domorodém obyvatelstvu. Režisér Peter Bates ve své brilantně zrežírované rekonstrukci kolonizace Konga využívá kromě unikátního archivního materiálu i stylizované scény s fiktivním soudem, při němž hercům vkládá do úst dobová svědectví diplomatů či misionářů o rozsahu genocidy v Kongu.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Daniel Schweitzer / Švýcarsko, Francie, Německo / 2005 / 90 min.
Dokumentárním filmem Bílý teror zakončuje režisér Daniel Schweizer svou trilogii věnující se problematice radikálních pravicových extremistů. Pro sběr informací zvolil pozici nevměšujícího se a nekritizujícího pozorovatele, a tak se mu podařilo točit s příznivci a předáky neonacistů. Povolili mu nahlédnout do zákulisí jejich „soukromých oslav" a tvorby „domácích videí". Setká se tak například s největším švédským výrobcem propagandistických šotů, kde se střídají záběry z likvidace Židů v koncentračních táborech a jejich masových hrobů s koncerty skinheadských kapel hrajícími písně s rasistickými texty. Co se může na první pohled zdát ústupkem režiséra, je účinnou taktikou, jak se dostat do blízkosti egocentrických fanatiků, kteří nepochybují o své pravdě. Kritičnost a výstražný apel se do filmu dostávají prostřednictvím rozhovorů s novináři z různých regionů, kteří se dlouhodobě věnují mapování a komentování aktivit tamních pravicových extremistů. Cesta malého filmového štábu propojuje tři hlavní centra neonacistických stoupenců: Stockholm jako ohnisko produkce propagandy, Dallas překvapující „rodinnou" atmosférou, kde se setkání zastánců „čisté rasy" odehrávají při nedělním grilování, a Moskvu, v níž se nacionalisté rekrutují z pouličních gangů a z řad bývalých vojáků, kteří se šikují pod záminkou slovanské vzájemnosti. Schweizer varuje, že „naši lokální náckové" jsou organizovaná, mezinárodně propojená a početná subkultura a reálné nebezpečí jejich myšlenek a činů lze odvrátit jen tím, že jim věnujeme pozornost.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Čečenská ukolébavka
Nino Kirtadze / Francie / 2000 / 57 min.
Pět válečných korespondentů, mezi nimi Petra Procházková, líčí své osobní prožitky a profesionální zkušenosti z války, která Západ nezajímá.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Dětští vojáci
Alan Lindsday / Austrálie / 2002 / 56 min.
Zbraně v rukou dětí? Je šokující, do jaké míry je tento jev rozšířen. Súdán, Uganda, Barma, Kolumbie, Sierra Leone... a výčet by mohl pokračovat. Často i osmileté děti unášejí a nutí je bojovat za věc, které nemohou rozumět. Teror, znásilňování, vymývání mozků, drogy. Podle střízlivých odhadů je na světě na tři sta tisíc dětských vojáků. Velitelé často dávají přednost dětem, protože jsou snáz manipulovatelné a jsou schopny páchat ta nejneuvěřitelnější zvěrstva. Dětští vojáci ale nejsou jen problémem třetího světa. Spojené státy posílají na výcvik sedmnáctileté, Velká Británie v roce 1991 vysílala do války v Zálivu šestnáctileté děti. Organizace bojující za lidská práva tuto praktiku ostře odsuzují. Mezinárodní tribunál může soudit jakéhokoli velitele, který použije dětské vojáky, za zločin proti lidskosti. Hrozivý jev ale rozhodně není na ústupu.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Charta 77
Angelika Hanauerová / Česká republika / 1997 / 120 min.
Charta 77 byla dílem skupinky lidí nejrůznějších vyznání i povah v moři beznaděje "reálněsocialistického" Československa. Dokument se snaží zachytit tragikomické okolnosti jejího vzniku a prvních deseti let existence. Vychází z dobových archivních dokumentů, amatérských filmových archivů chartistů a z výpovědí signatářů a sympatizantů po téměř 20 letech. Zachycuje klíčové okamžiky v životě jedné z nejstarších iniciativ na obranu lidských práv. Film usiluje o historickou pravdivost bez jakékoliv heroizace. Vznikl k 20. výročí Charty 77.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Choropampa - cena zlata
Stephanie Boyd, Ernesto Cabellos / Peru / 2002 / 78 min.
V červnu roku 2000 havaroval v zapadlé horské vesničce Choropampa vysoko v peruánských Andách kamion americké těžařské společnosti Yanacocha. Při havárii vyteklo 151 kg rtuti, která zamořila vesnici a způsobila závažná onemocnění. Bezprostředně po havárii však těžaři roztočili kola lží a manipulací počínaje falešnými informacemi o zdravotních rizicích. Vesničané si zvolili mladého idealistického starostu, aby hájil jejich zájmy a získal spravedlivé odškodnění. Konflikt vyvrcholil blokádou silnice. Bohatá a mocná firma ale nakonec rozložila jednotu chudých venkovanů. Na dramatické případové studii lze sledovat, jak globalizovaný průmysl a vlády rozvojových zemí upřednostňují ekonomický růst na úkor zdraví a kvalitního života. Taková je cena zlata.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Kauza Uherské Hradiště
Kristina Vlachová / Česká republika / 2007 / 57 min.
Dokumentaristka Kristina Vlachová se ve své tvorbě věnuje především českým politickým vězňům. Od roku 1994 sleduje události okolo takzvané kauzy Uherské Hradiště. Ve zdejší věznici, postavené ještě za Marie Terezie, byli od padesátých do konce šedesátých let vězněni a mučeni političtí vězni z moravského kraje. Výslechová skupina z Uherského Hradiště patřila mezi nejkrutější v zemi. Jak dokládají četná svědectví, bylo používáno fyzického i psychického nátlaku, a dokonce mučení elektrickými šoky. Po deseti letech vyšetřování je jediným výsledkem omilostnění bývalého vyšetřovatele StB Vladimíra Zavadilíka, který jako jediný ze tří hlavních obviněných předstoupil před soud. Druzí dva, Alois Grebeníček a Ludvík Hlavačka, však kvůli "špatnému zdravotnímu stavu" nikdy před soudem nestanuli. Režisérka v rozhovorech s advokáty, bývalými ministry spravedlnosti, vězni, ale také s účastníky prvomájových oslav uvažuje o důvodech, které brání potrestání obviněných. Zaznamenaná svědectví snad dopomohou alespoň k veřejnému uznání viny za zločiny, kterých se komunistický režim dopustil. Vlasta Parkanová v dokumentu říká: „Dnes už nejde o to, posadit tyto starce za katr, ale uznat je vinnými."
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Lisa F. Jackson / USA / 2007 / 77 min.
Občanská válka v Demokratické republice Kongo je jedním z nejvleklejších a nejzapomenutějších světových konfliktů. Přestože na dodržování míru po letech válek dohlížejí tisíce vojáků OSN, především na východě země se stále bojuje. Oběťmi vleklých bojů jsou také statisíce dívek a žen, které jsou masivně a velmi brutálními způsoby znásilňovány. Kromě častých zdravotních problémů trpí znásilněné ženy mnohdy i vyloučením z vlastních rodin a zavržením okolím. Konflikt za sebou nechává také celou generaci sirotků počatých násilím. Sugestivní snímek americké dokumentaristky Lisy F. Jacksonové přináší znepokojivá svědectví o životech a utrpení znásilněných žen ve válkou zbídačené zemi. Autorka pátrá po příčinách současného jevu, kdy znásilnění není pouhým násilným aktem a výrazem chtíče vojáků, ale stává se systémovým prostředkem k porážce a ponížení nepřítele. Snímek obsahuje autentické výpovědi nejen obětí znásilnění, ale i jejich pachatelů. Citlivost režisérčina přístupu k postavám filmu umocňuje skutečnost, že byla kdysi sama brutálně znásilněna.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Lekce běloruštiny
Miroslaw Dembinski / Polsko / 2006 / 51 min.
Roku 1990 vyhlásilo Bělorusko svrchovanost a rok nato, po rozpadu SSSR, i svou plnou samostatnost. Na počátku tohoto období vzniklo v Minsku národní elitní lyceum. Rok 1995, kdy k moci nastupuje Alexandr Lukašenko, znamenal konec svobody a demokracie v Bělorusku a také začátek těžkých časů lycea. V roce 2003 byla tato oáza svobody a pěstování běloruského jazyka zakázána. Studenti ani pedagogové se ale nevzdávali a ve výuce i v šíření svobodomyslných názorů pokračovali v ilegalitě. Navíc se začínali stále silněji bouřit. Dokument je neobyčejně dynamickým popisem tíživé situace v současném Bělorusku skrze pohled na nejmladší generaci studentů školy. Ti vstupují do předvolební prezidentské kampaně v roce 2006 s nadějí, že nové volby jistě pomohou zlepšit jak politickou, tak sociální úroveň. Režisér Mirosław Dembiński kombinuje rozhovory s mladými lidmi se sugestivními záběry z průběhu volební kampaně a materiál navíc protkává protestsongy. Film je nejen strhující výpovědí o situaci v totalitním státě, ale i důkazem toho, že mladí lidé mají sílu ovlivnit své životní podmínky a protestovat proti ubíjející totalitě.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Masakr na Švédských šancích
Jana Hádková / Česká republika / 2000 / 28 min.
Dokument Jany Hádkové je filmovou rekonstrukcí tragické události z noci na 19. června 1945, která je výmluvným svědectvím, že lidské utrpení na našem území zdaleka neustalo s koncem druhé světové války. Zároveň ukazuje, jak v tehdejším Československu využili samozvaní soudci a mstitelé nacionalistických a protifašistických nálad a ve jménu národní očisty vraždili nevinné lidi, jejichž jediným „proviněním“ byla německá národnost. To je případ československých vojáků, kteří u obce Horní Moštěnice na místě zvaném Švédské šance postříleli 265 karpatských Němců ze Slovenska, převážně žen, dětí a starců. Tato skupina obyvatel slovenských vesnic byla v průběhu 2. světové války přesunuta ze svých domovů na práci do Německa a po jejím skončení se do nich vracela. Na železniční zastávce v Přerově je potkali příslušníci 17. pěšího pluku Československé armády vracející se z vojenské přehlídky v Bratislavě, z nichž někteří v nich poznali své bývalé sousedy. Svou roli sehrála i tehdy silná protifašistická euforie v Přerově, kde během povstání padlo 21 místních obyvatel. U tehdejšího předsedy Národního výboru v Lověšicích si vojáci vedení poručíkem Pazorem vyžádali dvacet místních mužů, kterým nařídili vykopat hrob. I přes úpěnlivé prosby matek a malých dětí všechny bez milosti popravili. Přitom skupina zavražděných karpatských Němců hovořila plynně slovensky a jen těžko by se vracela do svých domovů, kdyby během války její členové kolaborovali. I když bylo hned druhý den po masakru zahájeno vyšetřování, byl hlavní iniciátor celé akce, poručík Karol Pazor, odsouzen až v roce 1947 a za necelý rok v rámci amnestie propuštěn. Později se stal funkcionářem Svazu protifašistických bojovníků. . . Během období komunismu byl celý případ pod přísným utajením, a jak prostřednictvím výpovědí historiků a pozůstalých zjišťuje autorka dokumentu, nebyl dodnes řádně prošetřen.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Mrtví jsou naživu
Anna van der Wee / Belgie / 1996 / 40 min.
Dokument vychází z deníku belgické novinářky Els de Temmerman, která podávala zpravodajství o genocidě ve Rwandě po celou dobu tragédie. Její svědectví dokazuje, že tragické události ve Rwandě, nebyly náhlým výbuchem kolektivního násilí, ale promyšleným a pečlivě připraveným masovým vražděním.
Film byl uveden na mnoha mezinárodních festivalech, v roce 1996 získal Golden Gate Award na FF v San Francisku, v roce 1997 byl oceněn na MFF v New Yorku.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Christof Putzel / Rusko, USA / 2007 / 18 min.
Americký filmař Christof Putzel se vydal do Ruska, aby tam zaznamenal vzrůstající vlnu neonacistického hnutí. Skupiny skinheadů zde brutálně napadají imigranty – ať již jde o občany bývalých republik Sovětského svazu, kteří do Ruska přicházejí za prací, nebo o zahraniční studenty výrazně se odlišující barvou pleti. Nebezpečně se šířící fenomén má dokonce podporu některých členů fašisticky orientované Liberálně demokratické strany zastoupené v ruské dumě, kteří tak v postsocialistické zemi snadno nacházejí podporu u nestálé mládeže, z níž se násilní stoupenci neonacismu rekrutují. Kromě účasti na veřejných shromážděních, kde je povoleno heilovat a popírat holocaust, nebo na výcviku proti nepříteli na tajných táborech je největší zábavou ruských neonacistů natáčení brutálních rasisticky orientovaných útoků na imigranty a jejich umisťování na internet. Šokující reportáž, jejíž pasáže mohli diváci zhlédnout volně na internetu na stránkách investigativní CurrentTV, je otřesným varováním před touto hrozbou.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Susan Gray, Andrea Cairola / Itálie / 2003 / 56 min.
Jsme tady, abychom vyhráli, prohlásil v létě roku 2003 Silvio Berlusconi. Jeho fotbalový tým AC Milán právě vyhrál prestižní Ligu mistrů a italský premiér se vyhoupl do čela předsednictví Evropské unie. Člověk, který v polovině osmdesátých let dokázal rozhýbat stojaté vody italského mediálního světa, inovátor, maximalista a skvělý řečník, jehož důsledně pěstovaná image si v ničem nezadá se způsoby rockových hvězd. Nejkontroverznější postava západoevropské politické scény, která se dokáže umně vyhýbat soudním obviněním, neštítí se zavést cenzuru v jí vlastněných médiích či na místě propustit nepohodlné novináře. V dynamickém střihu nás tvůrci filmu seznamují s Berlusconiho strmou kariérou a hlavně s nebezpečím, jež parlamentní demokracii hrozí při zneužití médií pro politické a obchodní účely. Je současná Itálie opravdu banánovou republikou, jejíž obyvatele stačí opít na pohled přitažlivým, ale uvnitř notně zplesnivělým rohlíkem?
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Obraz nepřítele
Mark Daniels / Francie / 2005 / 92 min.
Režisér Mark Daniels natočil ve francouzské produkci dokument mapující mediální strategie zobrazování války v amerických televizích. První reportážní fotografie z bojiště je datována už občanskou válkou - tehdy způsobila otřes stejně jako o něco později první poprava vietnamského vězně, kterou američtí diváci viděli na televizních obrazovkách přímo ve svých obývacích pokojích. Taková otevřenost ale pro americké válečné zpravodajství není vůbec typická. Největší rozmach televize a válka ve Vietnamu se odehrávaly ve stejnou dobu. Záběry z války zvyšovaly sledovanost a na jejich základě pak lidé demonstrovali proti nesmyslnosti obětování amerických vojáků pro jinou zemi. Z ukázek tehdejšího vysílání a z poznání, jak se lišilo v amerických a evropských televizích, jasně vyplývá snaha amerického zpravodajství ukonejšit obyvatele USA tím, že je přesvědčí o neporazitelnosti armády a o hrdinském charakteru vojáků bojujících s nepřítelem bez tváře, s kterým se potom nemůže nikdo ztotožnit. Aby předešel prosakování nežádoucích obrazů války, kontroluje od té doby Pentagon pod záminkou bezpečnosti pohyb novinářů. Americké úřady se z této války poučily: médiím začaly vstup do válečných oblastí co nejvíce komplikovat a mediální výstupy se snaží kontrolovat. Do zpravodajství pronikají hollywoodské stereotypy, jaké vidíme v akčních filmech, které dobře slouží k mytizaci armády jako koncentrace americké síly. Pohled, jakým vidí válku Američan, se podobá zážitku diváka epického válečného filmu.
Obraz nepřítele však nevypovídá pouze o Americe - má nadčasovou a nadnárodní platnost, dotýká se všech možných konfliktů druhé poloviny 20. století.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Otec, syn a svatý Torum
Mark Soosaar / Estonsko / 1997 / 90 min.
Dva světy se setkávají v dokumentárním filmu slavného estonského režiséra Marka Soosaara. Jeden svět je konzervativní a plný tradic, druhý "moderní" a přizpůsobivý. Otec a syn. Šaman a "byznysmen". Oba patří k zanikajícímu sibiřskému národu - Chantů. Syn pracuje pro ruskou naftařskou společnost, která ze země zděděné po předcích těží miliony barelů nafty. Má za úkol donutit vlastní lid, aby půdu prodal. Šaman mu vzdoruje svým bubínkem a medvědí hlavou…
New York Times, 12. prosinec 1997: "Tento sžíravý film si nedělá žádné nároky na objektivitu. Hlavní postava - čachrář odpovědný za prodej půdy - je chamtivý darebák, který se otočí zády ke své rodině a zaprodá ji a je za to s zuřivou nenávistí proklet. Vidíme Khanty naříkat a prosit své bohy o ochranu, když kolem jejich domovů vyrůstají naftařské věže a chrlí plameny, které zasypávají jejich zemi popelem. Jejich starobylou kulturu uctívající přírodu nahrazuje degenerovaná televizní kultura, ubohá noční můra světa řvoucího popu a prodejného sexu. Jejich zkáza není nic jiného než tragédie..."
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Pevnost
Fernand Melgar / Švýcarsko / 2008 / 104 min.
Středisko pro žadatele a žadatelky o azyl ve švýcarském městečku Vallorbe neustále přijímá nadpočet lidí hledajících nový domov. Muži, ženy a děti téměř ze všech kontinentů stráví v tomto zařízení krátký, leč důležitý čas, přemosťující jejich bolavou minulost s mlhavou budoucností. Všichni musejí dodržovat stanovený řád, a zdánlivá svoboda je tak pouze dočasná, ohraničená vycházkami a časem na dva rozhovory s imigračními úředníky. Příběhy lidí ze Somálska, Súdánu, Toga, Arménie, Bosny či Iráku se přitom liší - za některými je cítit prožité trauma, jiné historky se opakují a je těžké posoudit jejich autenticitu. Je tedy vůbec možné brát na sebe břímě rozhodnutí o lidském osudu? Podle jakého klíče má být azyl udělován, když je zapotřebí brát v potaz tolik nuancí? A kde získáme jistotu, že se uprchlíci mohou živí a zdraví vrátit do země, kde se mezitím vláda zaručila za jejich bezpečí? Prostřednictvím dokumentu můžeme být na chvíli jejich součástí a vyzkoušet si úlohu posuzovatelů cizích životů. Film získal vedle dalších ocenění také cenu za nejlepší dokument na festivalu v Locarnu a cenu diváků na Festival dei Popoli ve Florencii.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Pláč z hrobu
Leslie Woodhead / Nizozemsko, UK, USA / 1999 / 104 min.
Film se snaží zdokumentovat průběh masakru více než sedmi tisíc Muslimů, který se odehrál v červenci 1995 v bosenské Srebrenici, jež byla již předtím prohlášena za bezpečnostní zónu OSN.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Proč zabili své sousedy? / Why Did They Kill Their Neighbors?
Kumiko Igarashi / Japan / 1998 / 49 min.
V průběhu občanské války ve Rwandě v roce 1994 zmasakrovali příslušníci většinové skupiny Hutů během tří měsíců 800 000 Tutsiů. Ke genocidě byli povzbuzováni rozhlasovým vysíláním, které v lidech rozněcovalo nenávist k Tutsiům. Dokument sleduje příběh mladíka, který jako jeden z prvních z celkového počtu 130 000 Hutů, držených ve vazbě s obviněním ze spáchání genocidy, má být po třech letech výkonu trestu propuštěn. Mladík byl svými sousedy z vesnice donucen zabít děti své starší sestry a byl jedním z mála, kteří přiznali svou účast na hromadném zabíjení. Tento dokument odhaluje mrazivou realitu mediální manipulace, která dovedla jeden národ až k bodu, kdy se příbuzní a sousedé začali vzájemně zabíjet.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Proklaté karikatury
Karsten Kjaer / Dánsko / 2007 / 53 min.
Když v září 2005 dánský deník Jyllands - Posten uveřejnil sérii karikatur proroka Mohameda, odstartoval nevídané protesty v celém muslimském světě. Intenzita a organizovanost demonstrací vzbudily otázku, zda jsou skutečně pouze spontánním vyjádřením nevole muslimů. Dánský investigativní novinář a dokumentarista Karsten Kjaer se pokusil zjistit, kdo mohl mít zájem na masivním rozšířením protestů a eskalaci nenávisti vůči Západu. Při rozplétání pavučiny událostí, které následovaly po otištění karikatur, natočil desítky rozhovorů. Hovořil s duchovními zodpovědnými za podněcování násilí, setkal se s demonstranty, kteří vypalovali ambasády, zpovídal novináře i vydavatele novin. Navštívil Libanon, Sýrii, Írán, Turecko i Katar. Stále častěji si přitom kladl otázku, kde leží hranice jednoho z pilířů demokracie - svobody projevu. Kjaerův film Proklaté karikatury tak dalece přesahuje horizont reakcí na Mohamedovu kresbu. Vypovídá spíše o problémech pramenících z odlišnosti hodnot, neporozumění a vzájemné intolerance, podpořených navíc manipulováním informacemi a účelovým zneužíváním lidí.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Andrzej Fidyk / Norsko, Polsko / 2008 / 83 min.
Jak dokumentárně zachytit brutality páchané v novodobých koncentračních táborech, v nichž trpí a umírají desetitisíce severokorejských politických vězňů? Významný polský režisér Andrzej Fidyk našel originální a nesmírně efektní způsob, jak skloubit dokumentární filmovou výpověď o zločinech proti lidskosti se zneklidňujícím uměleckým ztvárněním. Přesvědčil divadelního režiséra Jung Sung Sana, který se v roce 1994 po útěku z koncentračního tábora Jodok dostal přes hranice do Jižní Koreje, aby nastudoval muzikál věrně zachycující otřesné praktiky uplatňované v táboře. Tvůrci přitom vycházejí ze vzpomínek několika lidí, kteří přežili internaci v koncentračních táborech a podařilo se jim uprchnout do Jižní Koreje. Všichni jsou politickými oběťmi diktatury, i když někteří z nich začínali jako táboroví dozorci. Nakonec se ale také stali nepohodlnými… Mrazivé taneční choreografie, chorály a muzikálové árie vkládané mezi velmi otevřené popisy očitých svědků utrpení v severokorejských koncentračních táborech jsou umělecky působivou výpovědí o zločinech jedné z nejtvrdších diktatur na světě.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Případ Pinochet
Patricio Guzmán / Francie / 2001 / 110 min.
V roce 1998 byl během návštěvy Londýna britskou policií zatčen bývalý chilský diktátor a doživotní senátor Augusto Pinochet. Stal se tak prvním diktátorem, který byl od doby norimberských procesů předveden před mezinárodní soud. Fascinující film renomovaného režiséra Patricia Guzmána sleduje soudní vyšetřování ve Španělsku, které proti Pinochetovi zahájila skupina rozhodných právníků a soudců. Ti nakonec docílili předání generála do vazby. Film zachycuje i mechanismy britského právního systému a politické reakce v Británii v průběhu soudního přelíčení. Jako rozhodující se ukázaly výpovědi stovek obětí jeho brutálního režimu, převážně žen, jež Guzmán s velkým citem začleňuje do filmu. Režisér svým filmem přesvědčivě zdokumentoval pokus o spravedlivé odsouzení diktátora za kruté zločiny, které spáchal během pětadvaceti let své vlády. Britové nakonec stárnoucímu Pinochetovi povolili návrat domů; byl ovšem zbaven imunity, aby mohl být stíhán v Chile, a odsouzen k domácímu vězení.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Sedm světel
Olga Sommerová / Czech Republic / 2008 / 57 min.
Režisérka Olga Sommerová se ve své práci opakovaně zaměřuje na osudy a svědectví žen. Pro svůj nový dokument zvolila šest židovských pamětnic, které před kamerou oživují zasuté vzpomínky na holocaust a druhou světovou válku. Ve svých životních příbězích nás zavádějí do Terezína, Osvětimi a Bergen-Belsenu, kde se do jejich paměti otiskly obrazy krutého vyvražďování židovského obyvatelstva. Jiné vzpomínají na partyzány a odboj, do něhož se aktivně zapojily, aby tak prospěly svým blízkým a vlasti. Každá z nich se svěřuje nejen se svým vlastním ,,návodem“ na přežití nacistického režimu, ale zamýšlí se i nad vlastním chováním: nad jeho nedostatky a přednostmi ve chvíli, kdy byla vystavena tak extrémní životní situaci. Síla výpovědí je ještě větší, když upozorňují na nebezpečné chování současníků, kteří se veřejně hlásí k myšlenkám nacismu a nacionalismu. Než zemře nejmladší z nich, naléhavé svědectví a poselství musí zůstat uchováno...
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Severní Korea, jeden den života
Pieter Fleury / Nizozemsko / 2004 / 48 min.
Hlavní postavou poklidným tempem plynoucího snímku je severokorejská dělnice Hong Sun Hui. Kamera jí sleduje od ranního doprovázení své dcery do školky, přes pracovní den v továrně na oblečení až po večerní sledování televize. Stejně jako řada jejích spoluobčanů je Hong přesvědčená, že největší radostí je uctívání „milovaného vůdce“ a že za většinu problémů jejich chudé země mohou „američtí imperialističtí psi“. Film ukazuje bez komentáře, ale zato v dostatečně výmluvných záběrech neuvěřitelnou, až hrůzně absurdní intenzitu, se kterou totalitní režim Severní Koreji vymývá každodenně svým občanům mozek. Úsměvnější momenty ve snímku nabízí pohled na kurz angličtiny zdánlivě nezatížený všudypřítomnou propagandou.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Specialista
Eyal Sivan / Francie / 1999 / 124 min.
Dokument zachycuje soudní přelíčení s nacistickým válečným zločincem Adolfem Eichmannem, který je hluboce přesvědčen o své nevině, protože vykonával jen “úřednickou práci“ a plnil rozkaz zefektivnit systém transportů evropských Židů do koncentračních táborů.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Alex Gibney / USA / 2007 / 52 min.
Afghánský taxikář Dilawar se ve své rodné vesnici těšil pověsti dobrého a čestného muže. O to větší bylo překvapení jeho spoluobčanů, když byl jednoho dne zatčen a bez soudu uvězněn. Dilawar po pěti dnech v cele zemřel. Jen týden předtím ve stejném vězení zemřel jiný zadržovaný. Pitva prokázala, že smrt obou mužů nastala následkem zranění, které zajatcům způsobili američtí vojáci. Během „války s terorem" v americkém zajetí zemřelo více než sto vězňů. Taxi na temnou stranu ukazuje, že Dilawarova brutální smrt úzce souvisí s rozhodnutími nejvyšších představitelů Bushovy vlády. Uznávaný režisér Alex Gibney dokládá, jak bývalý ministr obrany Donald Rumsfeld spolu s právníky Bílého domu přesvědčil americký Kongres, aby schválil používání mučení na válečných zajatcích. Díky detailní rekonstrukci Dilawarova případu přináší vyčerpávající analýzu zavedení mučení coby formy výslechu a vysvětluje roli, kterou při tom sehrály klíčové postavy americké administrativy. Film získal Oscara za nejlepší dokumentární film.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Milena Kaneva / Itálie, Bulharsko / 2005 / 77 min.
Velké kultury vždy vznikaly na zádech otroků. Některé politické strategie se bohužel nemění, stejně jako nemizí vůle k odporu. Ka Hsaw, uprchlík z Barmy, žijící v ilegalitě v sousedním Thajsku, podniká cesty zpět do barmské džungle, aby vyhledal původní osadníky z kmene Karen. Jejich příběhy natočené na kameru mu mají posloužit k obžalobě nadnárodních ropovodních společností Unocal a Total. Tyto dva ekonomické kolosy přispívají ročně barmské vládě patnácti miliony dolarů. Jejich jména a loga jsou napsána nad dveřmi každé nemocnice nebo školy, ale už na první pohled je jasné, že peníze putují jinam. Vládnoucí vojenská junta kupříkladu neustále posiluje výzbroj svých milicí. Když se vydáme společně s Ka Hsawem do zelených hor, vidíme i druhou tvář „humánního" gesta bohatých akcionářů. Na místě původních osad domorodců, kteří si od zdejší nádherné, téměř nedotčené přírody brali jen to nejnutnější ke svému přežití, stojí teď přistávací plochy pro helikoptéry a těžební technika. Vojáci vypálili domy a tamější obyvatele odvedli do pracovních táborů, aby z nich učinili novodobé otroky. Odvaha obžalovat před soudem jedny z největších celosvětových společností, jak to učinil Ka Hsaw, inspirovala v boji o dodržování základních lidských práv i další země, jako jsou Indonésie nebo Nigérie.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Pamela Yates / USA / 2009 / 110 min.
V reakci na opakované páchání zločinů proti lidskosti se na konci 20. století spojilo 108 zemí, aby vytvořily Mezinárodní trestní soud. Poprvé v historii se tak zformoval stálý tribunál, který stíhá pachatele bez ohledu na jejich moc nebo vliv a trestá je za zločiny proti lidskosti, válečné zločiny nebo genocidu. V dokumentu je zachycen neúnavný žalobce Luis Moreno Ocampo, který se svým týmem po dobu tří let stíhá pachatele na čtyřech kontinentech. Vystavuje zatykače na členy Armády božího odporu v Ugandě, na válečníky v Kongu a usiluje o zúčtování se súdánským prezidentem Omarem al-Bashirem za genocidu v Dárfúru. Řízení proti zločincům však naráží na problémy: prokurátor má sice mandát pro zatčení a následné odsouzení, nedisponuje však exekutivními policejními silami. Mělo by se mezinárodní společenství angažovat, aby pachatelé nejhorších zločinů neunikli spravedlnosti? Velmi aktuální snímek otevírá řadu otázek a ukazuje, jak nelehké je vytvářet koncepci mezinárodní spravedlnosti.